Tajemství lahodného hřibu koloděje odhaleno!

Popis hřibu koloděje

Když narazíte v lese na hřib koloděje, poznáte ho podle mohutného klobouku, který může mít v průměru klidně i 20 centimetrů. Jeho klobouček je zpočátku příjemně sametový na dotek, později spíš hladký, a má takovou tu typickou šedohnědou až okrově hnědou barvu. Pod kloboukem najdete žluté rourky, které časem přecházejí do žlutoolivové, a když je naříznete, zmodrají. Noha houby je pořádně silná, má soudkovitý tvar, je žlutá až žlutohnědá a zdobí ji červená nebo hnědá síťka. Maso uvnitř je světle žluté a po nakrojení krásně zmodrá. Tenhle fešák se objevuje od května do října, a to jak v listnatých, tak v jehličnatých lesích - nejradši má společnost dubů, buků a smrků. Pro houbaře je to hotový poklad - dá se skvěle použít do jakéhokoliv houbového receptu.

Rozšíření a výskyt

Hřib koloděj se u nás běžně vyskytuje v lesích po celé Evropě, ale najdeme ho i v Asii či Severní Americe. Tahle houba si libuje jak v nížinách, tak i na horách, kde vyhledává především kyselé půdy pod smrky a buky. Pod zemí vytváří složitou síť vláken, kterými se spojuje s kořeny různých stromů - nejčastěji se smrkem, borovicí, dubem nebo bukem. Díky tomuto spojení si houba a strom navzájem pomáhají - houba získává od stromu výživu a na oplátku mu usnadňuje příjem vody a minerálů ze země. Koloděj má rád vlhko a stín, často ho můžeme vidět růst ve skupinkách nebo v kruzích, kterým se lidově říká čarodějné kruhy. Nejvíc plodnic najdeme od června do října, záleží ale na počasí v daném roce.

Možnost záměny

Hřib koloděj patří mezi chutné houby, ale musíme být opatrní, abychom ho nepopletli s jinými hřiby. Nejvíc si ho můžeme splést s hřibem žlutomasým, který má typickou síťku na noze a jeho dužina po nakrojení zmodrá, což u koloděje neuvidíme. Podobně vypadá třeba i hřib kovář a další modráky. Když takové houby sníme, většinou se nic vážného nestane, ale někteří lidé na ně můžou být citliví, zvlášť když nejsou dobře tepelně upravené - to pak bolí břicho. Proto radši sbírejme jen houby, které opravdu známe, a když si nejsme jistí, zajděme se zeptat zkušeného houbaře.

Kulinářské využití

Hřib koloděj patří mezi nejoblíbenější houby v našich lesích, a to nejen díky své všestrannosti v kuchyni. Jeho jemně nasládlá chuť spolu s příjemně pevnou strukturou z něj dělá opravdovou pochoutku. V kuchyni ho můžete využít snad všude - skvěle se hodí do klasické houbové polévky, jako základ smetanové omáčky nebo třeba do houbového guláše. Mnoho houbařů si ho také s oblibou nakládá do octového nálevu nebo do oleje. Když ho vaříte, všimnete si, že ztmavne, ale nebojte - na jeho vynikající chuti se to vůbec neprojeví. Nezapomeňte ale, že syrový hřib koloděj není úplně neškodný, proto ho vždycky pořádně provařte, minimálně dvacet minut. Pokud máte rádi sušené houby, tak tenhle hřib je pro sušení jako stvořený - jeho vůně se při sušení krásně zintenzivní. Sušené koloděje pak stačí nalámat do polévky nebo třeba do houbového rizota, a rázem máte na talíři pravou lesní vůni.

Toxicita a konzumace

Hřib koloděj, tahle nádherná houba našich lesů, to je kapitola sama pro sebe. Vypadá sice úžasně, ale musíte s ním zacházet s respektem. Když ho sníte syrový nebo ho špatně tepelně zpracujete, může vám pěkně zamotat hlavu - je totiž jedovatý. V syrovém stavu obsahuje škodlivé látky, které naštěstí můžete zničit důkladným vařením. Aby byl bezpečný ke konzumaci, musíte ho povařit minimálně dvacet minut. I pak ale opatrně - není dobré to s ním přehánět. Někteří lidé by se mu měli raději vyhnout úplně, protože i správně uvařený koloděj může způsobit problémy s trávením. A nezapomeňte - když si nejste jistí, radši se zeptejte zkušeného houbaře. V lese platí, že opatrnosti není nikdy dost.

Ochrana a ohrožení

Hřib koloděj, tento nádherný velikán našich lesů, patří k houbám, které si zaslouží zvláštní místo v našem srdci - a to nejen kvůli jeho vynikající chuti. Přestože ho v lesích stále ještě běžně potkáváme, jeho počty v posledních letech pomalu klesají. Největší hrozbou pro něj je především znečištění přírody, zejména kyselé deště, které ničí půdu, ve které roste. Další ránu mu zasazuje současné lesnictví se svou zálibou v jednolitých porostech a likvidací starých stromů, bez kterých koloděj nemůže existovat. Pokud chceme tento druh zachovat, musíme chránit přirozené lesy, omezit používání chemikálií a změnit přístup k lesnímu hospodaření. Je důležité si uvědomit, že když chráníme houby jako je koloděj, chráníme tím vlastně celou přírodu a její křehkou rovnováhu.

Hřib koloděj, král lesa, skrývá se v mechu a kapradí, jeho klobouk hnědý jako kůra stromu, noha bílá a statná. Jen zkušené oko houbaře ho spatří.

Jaromír Novotný

Zajímavosti o hřibu koloději

Kdo by neznal hřib koloděj! Tenhle fešák mezi houbami, kterému se přezdívá modrák kvůli jeho typickému modrání na řezu, patří mezi naše nejoblíbenější úlovky. Poznáte ho podle statného hnědého klobouku a nápadně žlutých pórů. I když vypadá lákavě, syrový ho raději neochutnávejte - musí se pořádně tepelně upravit, minimálně dvacet minut. Je to vlastně docela zajímavé - přestože na řezu tak výrazně modrá, jde o vynikající jedlou houbu, která skvěle obohatí houbovou smaženici nebo omáčku. Pokud se chcete vydat na lov modráků, hledejte je od června do října hlavně v listnatých lesích, kde rostou nejraději pod duby a buky.